Focení a výlety
Zapálený fotograf
Příroda je nejlepší modelka pro focení. Neprotestuje, pokud je potřeba ještě jeden záběr a staví před nás své nejlepší výtvory, stačí se jenom dívat. S architekturou je to už o kousek horší, ale stále je možné pořídit velmi dobré fotky bez nějakých velkých zkušeností.
Focení na výletu se ovšem nesmí zvrhnout v dokumentaci typu “Máňa na schodech”, “Máňa na lavičce”, “Máňa se cpe výbornou svíčkovou za 89 korun”. Takové fotky nikoho neoslní a nakonec neoslní ani Máňu, protože ji nebudou nutit, aby si na výlet vzpomněla a připomněla si ty nejlepší momenty, které zažila.
Tyhle fotky ji pouze připomenou, že tam byla, ale už jí neukáží, co tam bylo zajímavé a co stálo za dokumentaci. Máňa to určitě nebyla, protože za pět let jí to akorát připomene, že měla o sedm kilo míň a v konfekčních velikostech taky malinko poskočila o pár čísel nahoru.
Fotky z výletu mají ukázat skryté kouzlo kolem nás, nemají ukazovat nás, jak po tom kouzlu šlapeme. Fotografie z výletu mají zachytit kouzlo místa, nemají zachytit naše kouzlo na místě. Na to je třeba myslet předtím, než začneme mačkat spoušť. Dokud bylo na filmu 34 políček pro film, velmi jsme přemýšleli, co vyfotíme. Dnes se občas naše focení zvrhne do divokého zachycení všeho kolem nás, což nepřináší výsledek.
Ohromilo vás něco kolem? Je to zajímavé? Pak si to zaslouží vyfotit. A že už to vyfotilo tisíc lidí před vámi? No a?
